Listen now | Je tu pokračování předchozího experimentu. Tento podcast nenamlouvám já, ale mé digitální hlasové dvojče. A aby toho nebylo málo, následující text jsem nechal vytvořit ChatGPT. Ale bez toho, aniž bych ji naučil můj styl, takže ji omluvte, nejsem to prostě až tak já. Ale špatné to není. A je to ještě jeden příspěvek k tématu, jak AI zamíchá s podcasty, nejenom s podcasty.
Chápu váš technooptimismus. Ještě před rokem a půl by bylo něco takového těžko představitelné a robotické načítání mi přijde jako skvělý vynález. Zejména proto, že hodně informací nestíhám číst a konzumuju je jen ve sluchátkách. To, že většina článků a newsletterů vychází a bude vycházet rovnou i v audioverzi je jasná výhoda.
Dovolím si ale pro zředění i trochu technopesimismu. Nejsou to mé myšlenky, ale tlumočím názory Garyho Marcuse a Adama mastroianniho:
1) LLM jsou fascinující. Ve svém základu dokáží generovat jaktakž smysluplný text. S růstem počtu parametrů dokáží vytvářet i obsah. Jenomže jak se zdá, obsah není vytvářen díky komplexnějšímu propojení znalostí. Miliardy parametrů LLM znamenají, že už neobsahují jen statisticky predikované další slovo, ale rovnou celé věty a odstavce cizího textu, na kterém byli naučeny. Jásat nad genialitou obsahu, který LLM vytváří, je stejné jako jásat nad seminární prací studenta, který okopíroval tři různé články do jednoho a občas někde změnil pár slov. (viz https://garymarcus.substack.com/p/partial-regurgitation-and-how-llms?utm_source=profile&utm_medium=reader2)
Pokus s ICQ bohužel obsahově nepřesahuje zkrácený článek na wikipedii. Proč si rovnou nenechat srojově načíst ten, když už jsem líný ho číst sám? Osobně píšu knihu o historii deskových her a některé příběhy jsem v různých obdobách četl třeba i 5-7x. Některé jsou nudným shrnutím obecně známých informací a jsou ekvivalentem generovaného textu. Jiné se rozhodnou některé podrobnosti potlačit či vypustit a naopak doplnit méně známé detaily. To vše za účelem jedinečného pohledu (například v knize Birth of Chess Queen, kde autor rozebírá jedinou šachovou figurku z pohledu středověkých dějin a vlastního pátrání v muzeích). Osobně jsem pro více takových textů a méně tisíckrát přežvýkané informační šedi.
Proč si dané téma více nenastudovat a nenapsat facinující článek o komplikacích a problémech dané doby a jak je ICQ dokázalo úspěšně vyřešit. Proč se nezaměři na nečekané dopady, které ICQ mělo na navazování vztahů, randění či hraní Dungeons & Dragons online. Proč nenapsat o odkazech na ICQ v popkultuře a rozdíl mezi mileniály a generací Z v tom, že pro novou generaci již ikonický zvuk došlé zprávy nic neznamená a zamyslet se nad mizením podobných zvuků (fax, vytáčení internetu..) v propadlišti dějin?
Chápu váš technooptimismus. Ještě před rokem a půl by bylo něco takového těžko představitelné a robotické načítání mi přijde jako skvělý vynález. Zejména proto, že hodně informací nestíhám číst a konzumuju je jen ve sluchátkách. To, že většina článků a newsletterů vychází a bude vycházet rovnou i v audioverzi je jasná výhoda.
Dovolím si ale pro zředění i trochu technopesimismu. Nejsou to mé myšlenky, ale tlumočím názory Garyho Marcuse a Adama mastroianniho:
1) LLM jsou fascinující. Ve svém základu dokáží generovat jaktakž smysluplný text. S růstem počtu parametrů dokáží vytvářet i obsah. Jenomže jak se zdá, obsah není vytvářen díky komplexnějšímu propojení znalostí. Miliardy parametrů LLM znamenají, že už neobsahují jen statisticky predikované další slovo, ale rovnou celé věty a odstavce cizího textu, na kterém byli naučeny. Jásat nad genialitou obsahu, který LLM vytváří, je stejné jako jásat nad seminární prací studenta, který okopíroval tři různé články do jednoho a občas někde změnil pár slov. (viz https://garymarcus.substack.com/p/partial-regurgitation-and-how-llms?utm_source=profile&utm_medium=reader2)
2) Adam Mastroini si ve článku https://www.experimental-history.com/p/the-summer-2024-blog-post-competition?utm_source=profile&utm_medium=reader2 stěžuje na to, že vzniká příliš málo originálních článků a jen velmi zřídka se k nám dostane něco, co by bylo v rozporu s běžným chápáním světa a co by podnítilo naši zvídavost. Generování dalších článků viz 1) celou situaci jenom zhorší.
Pokus s ICQ bohužel obsahově nepřesahuje zkrácený článek na wikipedii. Proč si rovnou nenechat srojově načíst ten, když už jsem líný ho číst sám? Osobně píšu knihu o historii deskových her a některé příběhy jsem v různých obdobách četl třeba i 5-7x. Některé jsou nudným shrnutím obecně známých informací a jsou ekvivalentem generovaného textu. Jiné se rozhodnou některé podrobnosti potlačit či vypustit a naopak doplnit méně známé detaily. To vše za účelem jedinečného pohledu (například v knize Birth of Chess Queen, kde autor rozebírá jedinou šachovou figurku z pohledu středověkých dějin a vlastního pátrání v muzeích). Osobně jsem pro více takových textů a méně tisíckrát přežvýkané informační šedi.
Proč si dané téma více nenastudovat a nenapsat facinující článek o komplikacích a problémech dané doby a jak je ICQ dokázalo úspěšně vyřešit. Proč se nezaměři na nečekané dopady, které ICQ mělo na navazování vztahů, randění či hraní Dungeons & Dragons online. Proč nenapsat o odkazech na ICQ v popkultuře a rozdíl mezi mileniály a generací Z v tom, že pro novou generaci již ikonický zvuk došlé zprávy nic neznamená a zamyslet se nad mizením podobných zvuků (fax, vytáčení internetu..) v propadlišti dějin?